Jonathan Maberry

www.jonathanmaberry.com

* 18. 5. 1958, žije v Kalifornii (USA)

Kagen Prokletý (knihu připravujeme)

Poznámka: vzhledem k autorovu záběru představuje tento článek stále jen „pahýl“, který snad později doroste.

Krátké bio

Napsal knihy nejrůznějších žánrů: thriller, horor, science fiction i fantasy. Kromě knih pro dospělé je také autorem knih pro dospívající (young adult). Dále je autorem mnoha komiksových scénářů a editorem mnoha ceněných antologií. Jeho série o „upíří apokalypse“ V-Wars byla zfilmována a vysílal ji Netflix, ale po první sérii byla ukončena. Jeho knihy se umisťují na seznamu bestsellerů listu New York Times, je držitelem několika ocenění Bram Stoker Awards a členem výboru organizace Horror Writers of America.

Bojová umění

Vzhledem k tomu, že vyrůstal v drsné čtvrti, se bojovým uměním věnuje od 6 let. Je držitelem 8. danu v džúdžucu (Shinowara-ryu jujutsu), 5. danu v kendžucu a předtím dělal například box, džudo a jiné. Předtím, než začal psát beletrii, byl bodyguardem, vyhazovačem, instruktorem bojových umění a psal non-fiction o bojových uměních. V roce 2004 byl uveden do Síně slávy bojových umění.

Začátek kariéry

Na hororovou scénu vstoupil roku 2007 knihou Ghost Road Blues, ale jak uvádí v rozhovoru /5/, něco tomu ještě předcházelo. Ve skutečnosti psal od roku 1978 různé články, později vysokoškolská skripta, to vše o sebeobraně a bojových uměních. Roku 2000 založil jeho kamarád nakladatelství a Maberry pro něj napsal tři knihy o bojových uměních, ale pak si řekl, že by to chtělo změnu, a sepsal knihu lidových vyprávění o upírech The Vampire Slayer’s Field Guide to the Undead, jediný titul, který kdy napsal pod pseudonymem (Shane MacDougall). Jak uvádí, bylo to proto, že dotyčný kamarád-nakladatel se obával, „že by se čtenáři knih o bojových uměních mohli domnívat, že jsem utrpěl mozkovou příhodu, když najednou píšu o upírech. Ukázalo se, že tato kniha má podstatně větší úspěch než všechny předešlé dohromady, takže jsem se opravdu začal zajímat o příšery a zkoumat, co se o nich ví. (…) Kniha byla tak dobře přijata, že Shanea MacDougalla zvali na spoustu událostí, kam Jonathana Maberryho nezvali. Ti dva se spolu dostali do velmi rozhořčené debaty.“

Stále však ještě nebyl spisovatelem. Dotyčný kamarád mu za knihy nic nezaplatil; Maberry se z toho poučil a zjistil si všechno možné o knižním byznysu, o němž do té doby nevěděl nic. Ještě později, když se snažil nějak vydělat peníze a nešlo mu to, četla jeho žena článek o Deanu Koontzovi a o tom, že ho manželka dobrovolně pět let živila, aby si mohl vybudovat kariéru jako spisovatel. Nabídla svému muži totéž. „Umínil jsem si, že to dlouho dělat nebude.“ Napsal svou první knihu Ghost Road Blues. „Napsal jsem to jako experiment, abych viděl, jestli mám nějaký talent na psaní beletrie, protože jsem to nikdy předtím nezkusil. A kniha měla úspěch, získala ceny, byla z ní trilogie, a najednou jsem byl v hororovém světě.“

Vlivy

Ve věku 12–13 let se osobně setkal jak s Richardem Mathesonem, tak s Rayem Bradburym. Oba prý k němu byli nesmírně laskaví, velkorysí a měli s ním trpělivost. Tři roky mu radili jednak ohledně psaní, tak ohledně publikování. Bradbury prý řekl: „Nikdo z nás, ani jediný člověk v tomhle byznyse, se nestal úspěšným bez pomoci“. Z toho důvodu je Maberry zastáncem teze, že autoři by si měli navzájem pomáhat.

Matheson byl pro Maberryho velkým vzorem, protože jeho kniha I Am Legend (1954, česky jako Já, legenda) je první zásadní dílo, v němž je hard science fiction využita k vyprávění hororu, a Maberry se označuje za „science geeka“.

Zásadním vlivem byl pro něj také Stephen King. Říká: „Rozhodně. Především, Salem’s Lot je pro mě nejlepší upírský román vůbec“. Udělal dokonce to, že si tento román podrobně analyzoval, rozebral a nakreslil si k němu storyboard… Stejně tak si sepsal a analyzoval několik dalších románů, které označuje za „American Gothic“, aby zjistil, jak jsou udělané a aby získal nějaký „blueprint“, tedy základní model nebo ideální vzor, jak má román tohoto typu vypadat. Nicméně: „Mám taky dlouhý seznam věcí, které rozhodně dělat nechci, protože nechci imitovat. Nechci být další Stephen King, chci být Jonathan Maberry, který čtenáře Stephena Kinga zaujme.“

(S Kingem se později seznámili osobně, když byli oba nominováni na Bram Stoker Award za román. Velmi přátelsky si popovídali a King mu později poslal pohlednici, že je mu líto, že cenu nezískal Maberry.)

O psaní

Bojová umění jako průprava na psaní: „Bojová umění jsou docela dobrý trénink pro psaní, protože učí spisovatele všemu, co potřebuje. Nikdo nad vámi nestojí a neříká vám, že máte psát. Je k tomu potřeba disciplína. Sebedisciplína. Musíte být velmi soustředění, vaše myšlení musí být přesné. Všechny tyto kvality se rozvíjejí, pokud se seriózně věnujete bojovým uměním.

Kromě toho se spisovatelé musejí vyrovnat s nejrůznějšími emocionálními údery. Odmítnutí od agentů a redaktorů, negativní recenze, roky bojů, kdy se snažíte prorazit. Pokud to máte přežít, aniž byste to vzdali nebo se zhroutili, aniž byste se sesypali pod tíhou negativity, musíte být emocionálně i psychicky odolní.“

Baví ho psát různé žánry: „Kdybych měl ten čas, psal bych tisíc románů ročně, ne kvůli penězům, ale proto, že si prostě chci hrát na všech těch různých hřištích.“

Bibliografie

Vzhledem k tomu, že jde o velmi plodného autora, uvádíme pouze názvy hlavních sérií:

trilogie Pine Deep (2006–2008)
série Rot & Ruin (2010–2020)
série Joe Ledger (2009–2023)
série Dead of Night (2011–2018)
The Nightsiders (dva díly) (2015–2016)
Kagen the Damned (2022–?)

Jako samostatné romány mimo série napsal například románové zpracování filmu The Wolfman, což je remake (2010) původního filmu The Wolf Man z roku 1941, a romány Mars One (2016), Indigo (2017) a Glimpse (2018).

Jako editor sestavil asi 15 antologií. Napsal stejný počet non-fiction knížek (z toho deset o bojových uměních) a scénáře k více než 20 komiksům.

Ocenění

2006: Bram Stoker Award za nejlepší románovou prvotinu, Ghost Road Blues
2007: Bram Stoker Award za nejlepší non-fiction, The Cryptopedia
2011 (společně s jinou knihou): Bram Stoker Award za nejlepší román v žánru „young adult“, Dust and Decay
2012: Bram Stoker Award za nejlepší román v žánru „young adult“, Flesh & Bone
2014: Bram Stoker Award za nejlepší grafický román, Bad Blood (scénář)

Wikipedia uvádí mylně tento údaj: „2010: Bram Stoker Award za nejlepší román, Rot & Ruin“, šlo ale jen o nominaci.

Knihy v češtině

Databáze knih

Legie