Anotace

Izajáš Coleridge, syn maorské krásky a amerického důstojníka, je po dvaceti letech vyvržen z řad chicagské mafie. Aby odčinil své hříchy, ujme se pátrání po zmizelé dívce. Bude se vtipkovat a poteče krev.

Laird Barron je považován za šedou eminenci amerického hororu. V sérii o Coleridgeovi vstoupil do jiného žánru a vytvořil zcela nový literární svět, umístěný do žhavé současnosti. Figurují v něm mafiáni, gangy, rasismus, válka v Iráku i špinavé praktiky FBI. Děj plný akce je okořeněn sarkastickými komentáři hlavního hrdiny, který musí neustále šťourat do vosích hnízd.

Citát

„Táta měl možná pravdu. Byl jsem Oppenheimerův děs přenesenej do mikrokosmu, miniaturní atomová bomba. Ničitel malejch věcí. Ne světů, nic tak velkolepýho, ale individuálních těl, individuálních životů. Za poslední tejden jsem musel konfrontovat žoldáky, mafiány, stoupence bílý rasy, venkovský pašeráky kořalky, mladý gangstery a federály. Tekla krev. Krev byla jako vždycky platidlo, na kterým stála moje existence. Krev byla můj chleba.“

 

Z ohlasů a recenzí:

Krev je můj chleba je ta nejlepší brakovka - rambovka, kterou momentálně najdete v československých knihkupectvích.

— Tomáš Weiss, Medzi knihami

Uznávaný tvůrce hororových povídek se tentokrát pustil do žánru hard -boiled fikce, a přestože v knize nejsou žádné nadpřirozené prvky, s realitou příběh nemá mnoho společného. Barron se pohybuje na hraně hypertrofovaného braku a vědomé hry s archetypy a různými mýty. Schválně volí ten nejobehranější dějový rámec – bývalý člen gangu pátrá po pohřešované dívce, která se zapletla do sítě různých frakcí organizovaného zločinu. Hlavní postava má aspekty modelového hrdiny drsné školy, nicméně jeho pohled na svět, jak nám ho kniha předkládá, jako by utkvěl v prastarých bájích o bozích, pekle, monstrech a hrdinech.

— Antonín Tesař, A2

Čas od času na nebi zazáří kometa, a to i na nebi literárním. Použít tento příměr na novou detektivku je značně troufalé. Ale kniha Krev je můj chleba amerického spisovatele Lairda Barrona si ho zaslouží. V šedivé záplavě současné krimiliteratury působí skutečně jako zjevení.

— Tomáš Fojtík, Denik N

Pokud máte rádi brakovky plné krve a násilí, budete nadšeni, protože kniha je mnohem více tímhle typem literatury než detektivkou. Barron se rozhodl víceméně vše trochu přestřelit. (…) Ve výsledku však tenhle zdánlivě divoký mix funguje na výbornou. Hlavní hrdina má spoustu „kulturního vyžití“. Na druhou stranu by bylo nefér tvrdit, že Krev je můj chleba je pouze tupou rubačkou. Pod tím, co je viditelné na první pohled, se totiž ukrývá mnohem více. Mluvili jsme o detektivní lince – a pokud jí očistíme od násilí, krve a brutality, má svoje kouzlo a postup pátrání svoji (byť lehce zvrácenou) logiku, jen ty metody jsou poněkud neortodoxní. Kromě toho je ve hře i trocha té lovestory a několik drobných vedlejších příběhů s poměrně silným emocionálním dopadem.

— Martin Bečvář, Fantasy Planet

Kniha je autorovým prvním výrazným vykročením z hororových mantinelů do jiného žánru, ale rozhodně povedeným. Děj je rozdělen na čtyři části a Barron servíruje příběh v krátkých, ale řízných kapitolách, takže staré známé ještě jednu kapitolu tu dvakrát neobstojí, protože u jedné neskončíte. K tomu přidejte zatraceně cynického a vtipného vypravěče Izajáše s pohnutou minulostí, spoustu popkulturních narážek nebo kouzelně poetický jazyk a máte o zábavu postaráno.

— Karolína, Kaleidoskop šílenství

Skvělá moderní inkarnace Chandlerovy drsné školy. Kdo má Barrona zařazeného mezi hororové autory, bude možná hodně překvapen. Každopádně zůstává vrcholně obrazný básnický jazyk, kniha sama je však drsná jízda životem jednoho gangstera, ve kterém ještě ve vší té černi a šedi zůstaly jako střípky hvězd rozesety zářící úlomky dobra.

— Petr5718, čtenář

Za posledních deset měsíců jsem ji přečetl třikrát. Pořád perfektní kniha, u které se neskonale bavím.

— Delicius, čtenář

Ukázka

Když jsem si takhle dodal odvahy, rozhod jsem se, že si pořídím káru. Jsou dvě věci, který musí chlap mít – dobrýho psa a káru. Myšlenku na to, že bych si pořídil psa, jsem vůbec neunes. Ale nějaký vozidlo, s tím jsem neměl problém. Virgil mi řek, že jestli dokážu zprovoznit toho starýho forda, můžu s ním jezdit. Technika není moje silná stránka, takže jsem se dotázal pana všeuměla Lionela, kolik by stálo dát tu starou vojnu zase do pucu.

„Bednu lahváčů. Jo, a taky přemluvit Virgila a Guse, aby nám pomohli hodit do toho motor. Smontuju nějakej kladkostroj, abysme mohli ten krám zvednout.“ Lionel se totiž v motoru vrtal už loni a pak ho nechal ležet v dílně. Lionelovo vlastní fáro byl nablejskanej, tmavě zelenej Chevrolet Monte Carlo.

„No problemo.“

Popad jsem dřevěnej čtyřkolák, kterej jsme používali k tahání balíků sena po dvoře. Trochu jsem bručel, hekal a nešetřil libozvučnejma slovama, ale nakonec jsem ten nestvůrnej kvádr naložil na čtyřkolák a přitáh k autu, kde stál s rukama v kapsách Lionel a oči mu zářily jak dva stříbrňáky.

„Ty krávo, dyk to váží takovejch dvě stě padesát… kruci, spíš tři sta kilo.“

„Jo. Málem jsem si uhnal kýlu.“ Což byla bohužel skoro pravda. Před očima jsem měl hvězdičky a malinkatý ptáčky. Byl jsem vážně jen stínem svýho dřívějšího já – jednou jsem přece převrátil na bok celý auto. Pravda, to jsem byl rozběsněnej, a když zuřím, je lepší nechodit mi do cesty. Nicméně do úplný rehabilitace mi zbejval ještě pěknej flák cesty.

Lionel hvízdnul.

„Já jsem si málem uhnal kýlu jenom z toho, jak jsem se díval. Dej mi pár dnů. Kouknu se, jestli v tom fešákovi zbyla jiskřička života. No a ty bys zatím mohl hodit támhletu kovadlinu do stodoly? A v bahnitým břehu u rybníčka je zapadlej takovej velikej balvan… Dělám si prdel. Ale to mě poser, chlape. Na naši farmu dorazil samotnej Herkules.“

„Spíš Milón.“

„Kdo?“

„Milón z Krotónu. Takovej kluk ze starověku, co každý ráno cestou na pastvu přenes přes potok tele. Potom vyrostl z kluka chlap a ten nesl přes potok bejka. Milón, bůh řeckýho zápasnictví.“

Odkazy, recenze

Můžete to hned koupit

Stránka knihy na serveru Databazeknih.cz

Stránka knihy na ČBDB

Stránka knihy na Pitaval.cz

Stránka knihy na Goodreads.com

Recenze Borise Hokra v Knižních tipech na Artzóně (6. 9. 2019)

Recenze slečny Karolíny na blogu Kaleidoskop šílenství (7. 9. 2019)

Recenze pana Dalibora na Klubu knihomolů (16. 9. 2019)

Recenze Tomáše Weisse na Medzi knihami (20. 9. 2019)

Recenze Jana Procházky na Vanili.cz (26. 9. 2019)

Recenze Richarda Spitzera na Centrum detektivky.cz (26. 9. 2019)

Recenze Frankieho na Sardenu (3. 10. 2019)

Recenze Eny na Fandom.sk (23. 10. 2019)

Recenze Tomáše Fojtíka v Deníku N (5. 11. 2019) (odemčená verze)

Minirecenze Pavla Bušty v Reflexu (14. 11. 2019)

Recenze Martina Bečváře na Fantasy Planet (22. 11. 2019)

Recenze Antonína Tesaře v A2 (č. 25, 4. 12. 2019, PDF)