Černá hora
Black Mountain, 2019
Rozměr
11
×
19
×
2,7
cm,
336 stran,
doporučená cena 329 Kč,
váha 294 g,
vazba V4 (šitá nití, měkká obálka),
ISBN 978-80-88299-27-1,
EAN 9788088299271,
náklad 2000 výtisků.
První české vydání. Z anglického originálu přeložil Jakub Němeček. Ilustrace na obálce Tomáš Kučerovský.Edice Pulp Robot svazek 5.
Ukázka
Recenze
Autor
Vyšlo 29. 08. 2022
Do vozíku
K této knize máme také E-BOOK (formát e-pub + mobi).
Do vozíku ho přidáte tímto tlačítkem.
Do vozíku
Anotace
Bývalý mafiánský zabiják Izajáš Coleridge se stal soukromým detektivem. Vyšetřování brutální vraždy vymahače dluhů Harolda Leea ho zavede na stopu krutého, záhadného nepřítele s temnou minulostí…
Laird Barron skládá v sérii o Coleridgeovi hold noirovým filmům, osamělým sarkastickým detektivům i divoké přírodě. Příběh s prvky sci-fi a kosmického hororu jako by dokládal autorův výrok, že žánrové kategorie nedefinují kvalitu psaní.
Série
Jedná se o druhý díl řady, ale můžete jej číst i samostatně (oba příběhy jsou oddělené, spojují je pouze hlavní postavy). První díl jsme vydali také my a je zde: Krev je můj chleba (2. vydání), případně si můžete koupit oba díly za zvýhodněnou cenu zde: oba díly.
Promo
Aniž bychom vám chtěli prozrazovat děj, můžeme snad podotknout, že masky a nůž s pilovitým ostřím jsou propriety, které v knize hrají relativně podružnou, ale vizuálně vděčnou roli.
Citát
„Tenhle sen se odehrával v noci na mýtině v hlubokým, temným lese. Kolem se tyčily prastarý sekvoje a jejich kořeny vrůstaly do mozkovny spícího obra. Kolem vatry stál kruh nahých starců. Oheň kostí, tak tomu říkali ve svým mateřským jazyce Keltové. A plameny skutečně šlehaly z pyramidy zčernalých a žárem rozpraskaných lebek.“
Z ohlasů a recenzí (nakladatelův výběr):
Abych rovnou přiznal barvu – horory Lairda Barrona nejsou moje parketa. Můj vkus je někde na opačně straně hororového hřiště. Ale psát umí, to zase jo – a tak jsem zkusil jeho první román s Izajášem Coleridgem, a bavilo mě to. (…)
V první knize se hrdinovi povedlo dostat se ze služeb mafie (částečně), utekl hrobníkovi z lopaty, vyřešil záhadu, a mohl se pustit do povolání soukromého detektiva. Jo, máte tu coby soukromé očko chlápka, co má víc známých mezi zločinci než mezi normálními lidmi, a který se dlouho dobu živil jako nájemný zabiják. Tohle téma je docela zajímavý, a možná i proto jsem od knihy čekal víc, než mi nakonec poskytla.
Izajáš je pořád charismatická postava, stejně tak postavy a svět kolem něj, který je popisovaný s rozmachem a talentem. Problém jsem měl se samotným dějem knihy. I o jedničce jsem napsal, že je to drsnoškoloidní obdoba pozorování toho, jak na obloze plynou mraky, že jde víc o atmosféru než o příběh – což platí i u dvojky.
(…) Pokud jste Barronovými fanoušky, budete ale s největší pravděpodobností spokojeni. Pořád jsou tu hezké scény, krásné popisy a občas i nějaká ironická hláška. Navíc má kniha chvílemi dost mysticko-hororovou atmosféru a ještě se kus příběhu odehrává v Lovecraftově rodišti, Providence. To že to nemá žádný silný příběh… snad v další knize.
— Jiří Pavlovský, čtenářský deník 83/2022 (Facebook)
Barron mezi své velké vzory řadí jak Lovecrafta, tak Dashiela Hammeta či Cormaca McCarthyho. Jeho příklon k detektivnímu žánru tudíž není „žánrovou“ zradou či komerčním krokem, nýbrž prostě způsobem, jak dál zkoumat hranice vlastního stylu. Jeho noirové thrillery jsou v nejlepším slova smyslu metafyzické a třeba True Detective Nicka Pizzollatta vedle nich vypadá jako nesmělá dětská hra na stejném hřišti, ale v úplně jiné lize. Barronův jazyk, napájený hororovým viděním světa, vykřesává z tuctových pulpových zápletek literární zážitek a odhaluje mnohé o strachu svírajícím moderního člověka. Když si Izajáš v noční můře uvědomí, že si ho „vesmír všiml“, má to podobný účinek, jako když Bulgakovova Anuška rozlila olej, a o zlu se tu mluví jako o partnerství mezi pomíjivým a nesmrtelným…
Zároveň ovšem Barron v Černé hoře píše překvapivě odlehčeně. Jeho povídky jsou kruté a jejich evokování malosti lidské existence i toho, že jsme všichni pouhou hříčkou v rukou mocnějších, často zcela nevědomých sil, se nic nevyrovnává. Jistě, rovněž zápletky coleridgovských románů jsou kruté a optimismu nebo víry v lidstvo v nich moc nenajdeme.
(…) Barron vystavěl Černou horu na zajímavém protikladu. Linie pátrání po zabijákovi, jenž mimochodem nese přezdívku Kroatán (protože kolonie Roanoke) a specializuje se na masakry zdánlivě neohrozitelných skupin ozbrojených protivníků, je čím dál temnější. V závěru už regulérně váháte, zda stále čtete thriller, nebo jste už v hájemství ryzího hororu. Naopak podzápletky a interakce s ostatními postavami jsou čím dál odlehčenější.
(…) Především se tu ovšem mnohem více než v prvním románu pracuje s popkulturou. Knihou se vinou narážky na píseň Henry Lee z alba Nicka Cavea Murder Ballads. A v jednom z nejvtipnějších dialogů mezi Izajášem a Lionelem se plynule přechází od barbara Conana (toho od Frazetty) k Shakespearovi, protože „Bill je fakt boží“ a „neoddiskutovatelnej mistr alžbětínskejch komerčáků… hádám, že z šestákovejch románů a superhrdinů by byl nadšenej“.
(…) I když tentokrát trvá o něco déle, než se rozjede příběh, a začátek knihy se až příliš opájí připomínáním toho, jak velký (a stále nebezpečný) pohodář Izajáš je, platí totéž, co u Krev je můj chleba. Číst Barrona je čistá rozkoš a k řadě obratů, scén a replik se budete vracet.
— Boris Hokr, ČT Art
Odkazy, recenze
Stránka knihy na serveru Databazeknih.cz
Stránka knihy na Goodreads.com
Recenze Borise Hokra na ČT Art (20. 9. 2022)
Recenze Daliborova na KlubKnihomolu.cz (11. 11. 2022)
Recenze Martina Bečváře pro FantasyPlanet.cz (19. 2. 2023)
Recenze Eriky (Eny) Adamcové pro Sarden (25. 5. 2023) a s obměnami také pro Fandom.sk (29. 6. 2023)