Sirotčinec v údolí

Tak takhle má vypadat správný horor: dechberoucí od začátku do konce, napínavý až nervy drásající, s postavami, za které byste chtěli dýchat, a s atmosférou, která by se dala krájet. No a že při závěrečné katarzi ukápla slza, je jen taková třešínka na dortu.

— Zdenka (@knizku.kafe.a.klid)

Vydanie tejto knihy je skutočnou udalosťou. Je silná, je strašná, je odpudivá, je láskavá, je to proste kniha, ktorú si treba prečítať. Je zbytočné o nej ešte niečo písať. Túto knihu musíte zažiť.

— Erika Ena Adamcová

Totální blaho pro všechny, kteří se nechtějí nechat dále zklamávat řidkými pseudohororovými vývary ve stylu Darcy Coates. Fracassi píše neuvěřitelně čtivě, těch 400 stran uběhne jako nic. Krásně je v jeho stylu vidět jeho scenáristická zkušenost – popisuje scény, že je máte doslova před očima, míchá hutnou atmosféru a graduje až do brutálního finále. Tolik pocitů, tolik emocí... strach, napětí, hrůza, násilí, dojetí.

— SiskaE

Český čtenář už se mohl dříve seznámit s Fracassiho dovedností v mysli tvořit zcela konkrétní temné obrazy. Za to vděčí svému scénáristickému umu, který nezapře žádná jeho próza. Tuhle temnou symfonii ostatně jako scénář původně napsal, až později jí dal tvar románu. A já to hltal jako upír krev. O ději už neřeknu ani slovo. Jen je potřeba zminit, že knihu vydal Gnóm jako druhý svazek edice Horla, že obzvlášť sběratelská verze, kterou jsem prostě musel mít, přináší estetické uspokojení. Pokud o sobě tvrdíte, že máte rádi horory, vyzkoušejte na vlastní kůži výlet, který pro vás Fracassi vymyslel. Třeba se i vrátíte v pořádku zpět.

— Oldřich Suchý

Takhle by to šlo.

Neuvěřitelně suverénní, přímočará, čtivá věc. Bejt váma, moc si o ději SIROTČINCE V ÚDOLÍ nečtu. Jeho námět se totiž vejde za nehet palce a mě osobně nejvíc mrazilo, když jsem neměl tucha, co přesně má autor v rukávu.

Půvabná na týhle próze byla pro mě kór její zvláštní filmovost. Fracassi má v sobě kus režisérskýho talentu a scény jako kdyby psal skrz objektiv kamery.

— Daniel Krásný

…jedním slovem pecka! Fracassi přináší příběh, který sice není nijak objevný, převratný či jinak zlomový, ale je výborně napsaný a zatraceně atmosférický. Už dlouho se mi nepodařilo se do knihy ponořit natolik, abych víc jak polovinu přečetla najednou a bylo mi líto jít spát, protože jsem potřebovala vědět, co bude dál. (…) Kromě patřičně mrazivé atmosféry mě baví i způsob, jakým autor pracuje s postavami. Pořád jsou to děti, které se musí vypořádat s neuvěřitelnými a velmi bolestivými situacemi. Všechny jejich pochyby, strach i pocity zrady vás o to více zasáhnou a vy jim nepřestanete fandit, i když víte, že tady se hraje pod taktovkou smrti.

— Karolína Svěcená

Četl jsem významnou část Sirotčince v údolí pod horkým africkým sluncem, ale musím přiznat, že s postupujícím dějem mě doslova mrazilo. Tak sugestivně je příběh napsán a tak zdatně přeložen. Pro zvídavé čtenáře je na samém konci této třistaosmdesátistránkové knihy k dispozici i poměrně obsáhlý přehled autorovy tvorby zakončený extraktem ze dvou internetových rozhovorů, v nichž Philip Fracassi odpovídá na zvídavé otázky související nejenom s touto knihou a jejím vznikem.

Musím přiznat, že Sirotčinec v údolí má všechny předpoklady v mnohých ohledech úspěšně konkurovat i těm nejlepším titulům Stephena Kinga. Přesto se neobávám, že by kdokoli oba autory zaměnil.

— Dalibor (KlubKnihomolu.cz)

Určitě se v některých momentech budete sami sebe ptát, komu vlastně fandíte. Despotickým křesťanským autoritám nebo zlu, co si s nimi vyřizuje účty? Ať se přikloníte na jakoukoliv stranu, Sirotčinec v údolí bude rozhodně jedním z nejlepších hororů, co se vám letos dostane do ruky. Amen.

— Milan Říský

Ano, v podstatě jde o příběh Vymítače Ďábla převedeného na větší skupiny lidí na obou stranách sil. Ale... styl, jakým je Sirotčinec v údolí napsán, tísnivost a instantní napětí činí z díla jednoznačnou špičku mezi hororovými knihami. (...) Po parádní Sacculině si Fracassiho řadím mezi nejlepší horrorové autory vůbec.

— Kristina Haidingerová