Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků

Cheek by Jowl, 2009

Rozměr 11 × 19 × 1,4 cm, 192 stran, doporučená cena 189 Kč, váha 149 g, vazba V4 (šitá nití, měkká obálka), ISBN 978-80-88299-06-6, EAN 9788088299066, náklad 2500 výtisků. První české vydání. Z anglických originálů přeložil Jakub Němeček. Ilustrace na obálce Tomáš Kučerovský. Edice Pulp Robot svazek 2. Kniha vyšla v nákladu 1000 ks + reedice 1500 ks. Reedice je mírně poopravená a liší se barvou vnitřních stran obálky (oranžová místo zelené).

Ukázka

Recenze

Autorka

Vyšlo 16. 04. 2019

Do vozíku

Obálky této edice jsou tištěné reflexními barvami

K této knize máme také E-BOOK (formát e-pub + mobi).
Do vozíku ho přidáte tímto tlačítkem.

Do vozíku

Anotace

Devět esejů třeba o tom, proč je fantastická literatura důležitá nejen pro dospívající, proč do lidského světa patří zvířata, kdo chodil do školy pro čaroděje dřív než Harry Potter a jak vznikaly knížky z proslulého cyklu Zeměmoří.

Obsah

Proč se Američané bojí draků?
Některé předpoklady o fantasy
Klidné místo uvnitř
Znovu si přečíst Králíčka Petra
Kritici, netvoři a fantastové
Bok po boku, tlapku v ruce – zvířata v dětské literatuře
Mladý dospělý v „young adult“ literatuře
Poselství o poselstvích
Proč chtějí mladí lidé fantasy aneb Pozor na to, co jíte
kniha dále obsahuje předmluvu českého vydavatele, bibliografii, poznámku k původním ilustracím, vlastní životopis autorky a slovníček (často zmiňovaných) autorů, který sestavil překladatel.

Citáty z knihy

„Protože ten druh poznání, kterého se vám dostane, když budete číst o problémech hobita pokoušejícího se vhodit magický prsten do rozžhaveného chřtánu imaginární sopky, má jen velmi málo společného s vaším společenským statusem, hmotným úspěchem a příjmy. Pokud má vůbec k těmto hodnotám vztah, pak jedině záporný. Mezi fantazií a penězi existuje nepřímá úměra. Toť zákon známý ekonomům jakožto zákon Le Guinové.“

„Protože fantazie a fantastická literatura samozřejmě pravdivé jsou. Nejsou založené na skutečnosti ani nejsou věcné, ale pravdivé jsou. Děti to vědí. Dospělí to vědí taky, a právě to je koneckonců pravou příčinou, proč se mnozí z nich fantastické literatury bojí. Vědí, že pravda v ní obsažená zpochybňuje, ba dokonce přímo ohrožuje všechno falešné, vyumělkované a umělé, zbytečné a triviální v životě, do jehož žití se dospělí nechali nahnat. Dospělí se bojí draků, protože se bojí svobody.“

„Pokud jde o to, co píšu já, je úplně mimo mé chápání, jak tomu někdo může říkat ,boj mezi Dobrem a Zlem‘. O bitvách ani válkách nepíšu vůbec. Zdá se mi, že stejně jako většina romanopisců píšu převážně o lidech, kteří dělají chyby, a o lidech – ať už jsou to ti samí, nebo jiní lidé –, kteří se těm chybám snaží zabránit nebo je napravují, a přitom nevyhnutelně dělají další.“

„Až do osmnáctého století představovala fantastická literatura literaturu veškerou. Realismus v literatuře je nedávný vynález, který není o moc starší než parní stroj, a nejspíš s ním nějak souvisí. Odkud se tedy vzalo to pochybné tvrzení, že je to jediná forma beletrie, která si zaslouží, abychom ji obdivovali a milovali?“

„Do značné míry z toho můžeme vinit modernisty. Edmund Wilson a jeho generace po sobě zanechali tradici kritiky, která je svým způsobem takový malý netvor. V této škole pro antičaroděje se nebere vážně jiná beletrie než různé varianty realismu, označovaného jako ,vážný‘. Zbytek narativní beletrie je označen jako ,žánr‘, zavrhuje se a nečte.

Podle tohoto pravidla učily univerzity celé generace studentů vyhýbat se oklikou všem ,žánrům‘ včetně fantastické literatury (ledaže byla napsána před rokem 1900, nebyla psaná anglicky a/nebo ji lze označit za magický realismus). Studenti na katedrách anglistiky se rovněž učili prchat před většinou knížek pro děti nebo před knihami, které oslovují zároveň děti i dospělé, jako by to byly morové dýměje těsně před prasknutím. A na mnoha univerzitách to platí dodnes. V sázce je akademická odbornost – a možná i teplé místečko.“

„Tvrdit, že některou knihou se nemá cenu seriózně zabývat jen proto, že je to kniha pro děti, nebo proto, že ji děti čtou, je ve skutečnosti obludně antiintelektuální čin. Ovšem v akademickém světě se to stává denně.“

„Jsem přesvědčená, že dospělost neznamená vyrůst z něčeho, ale prostě vyrůst; že dospělý není mrtvé dítě, ale dítě, které přežilo. Domnívám se, že všechny nejlepší schopnosti a vlohy dospělé a zralé lidské bytosti existují už v dítěti a že pokud jsou tyto schopnosti a vlohy v mládí podporovány, budou v dospělosti fungovat dobře a rozumně, ale pokud jsou v dítěti potlačovány a popírány, pak vinou toho dospělá osobnost zakrní a stane se z ní duševní mrzák.“

„K tomu, abychom si nějak spojili třeba živé prase nebo slepici s jakýmsi plátkem masa zabaleným v plastu nebo s nějakými smaženými obalovanými žmolky, k tomu už je třeba pěkná dávka představivosti – člověk o tom musí mít nějaké informace, musí se o to aktivně zajímat a určitě mu nebude příjemné se tím zabývat. Došlo tu tedy k radikálnímu řezu, k naprostému a úplnému odcizení. Když zmizely důkazy o našem trvalém svazku se zvířaty, zanikl i náš pocit širšího společenství s nimi.“

„Proč děti tak živě reagují na skutečná zvířata i na příběhy o nich, proč je zvířata fascinují natolik, že se s nimi chtějí ztotožnit? Vždyť přece zvířata jsou jen tvorové, které naše dominantní náboženství a etické školy považují za pouhé předměty určené k lidskému užitku – za surovinu k výrobě potravin, objekty vědeckých experimentů prováděných v náš prospěch, za roztomilé kuriozity v zoo a v televizních pořadech, za pouhé mazlíčky, kteří mají vylepšit naše duševní zdraví…“

„Představa, že příběh ,má poselství‘, předpokládá, že se dá zredukovat na pár abstraktních slov, úhledně shrnutých v písemném testu na střední nebo na vysoké škole anebo ve věcné a stručné recenzi kritika. Kdyby to byla pravda, proč by spisovatelé podstupovali všechnu tu námahu s vytvářením postav, vztahů, zápletek, krajin a všech podobných věcí? Proč by prostě jenom nepředali poselství? Je snad příběh krabička, do které se schová myšlenka? Jsou to hezké šaty, do nichž se oblékne nahá idea, aby vypadala pěkně, nebo je to cukrová poleva, kterou je nějaká hořká myšlenka politá, aby se dala líp spolknout?“

„Fantastický příběh je původní a přirozenou podobou dětského příběhu. Ne proto, že by většina dětí nerozeznala reálné od nereálného nebo že by měla potřebu realitě ,uniknout‘, ale proto, že jejich obrazotvornost nepřetržitě pracuje na tom, aby dala skutečnosti smysl, a přesně pro tenhle úkol je příběh plný fantazie nejlepší nástroj.“

„Dospělým i dětem, kteří vstupují na ono území kdysi zvané Říše fantazie, doporučuji obezřetnost. Buďte opatrní. Bylo to vždycky nebezpečné místo. K moudrosti nelze přijít snadno a nikdy ne lacino. Dejte pozor na to, co jíte. Varujte se černokněžníků, kteří vás chtějí svést na scestí falešným uměním. Jinak se ocitnete venku na studeném úbočí kopce a zjistíte, že se vám peníze v kapse změnily v suché listí a vlasy zešedivěly.“