instagram facebook BLOG Pulp Robot váš nákupní vozíkošík 0 , 0 ks
nahoru

FAQ (ČKD)

Frequently asked questions (často kladené dotazy)

Úvodem: tyto otázky vznikly hlavně na základě empirické zkušenosti, kdy ke stánku na knižním veletrhu přijdou lidé, kteří o nakladatelství nikdy neslyšeli, a já se jim pokouším vysvětlovat, o co jde. Jiné jsem přidal proto, že se často opakují v komunikaci na sociálních sítích.

 

  1. Jak dlouho tohle nakladatelství existuje?
  2. Co to vlastně vydáváte?
  3. Podle čeho knihy (a autory) vybíráte?
  4. Proč u vás dělá všechno jeden člověk?
  5. Je to pro vás jen koníček?
  6. Kdy vyjde kniha XY autora YZ?
  7. Nemohli byste vydávat knihy rychleji?
  8. Je těžké vydávat knihy?
  9. Proč jsou knihy tak drahé?
  10. Hergot, máte z toho vůbec peníze?
  11. Proč nevydáváte české autory?

1. Jak dlouho tohle nakladatelství existuje?

Od jara 2016.

2. Co to vlastně vydáváte?

Převážně fantastiku, ale pečlivěji vybranou. Kdo běžně nečte sci-fi ani fantasy, protože je považuje za brak, mohl by být překvapený. Takový čtenář má vlastně pravdu, žánrové knihy často z literárního hlediska za moc nestojí, ale ne všechny. V ohromné lavině, kterou světová nakladatelství zavalují regály, aby bylo z čeho vybírat zaručené sezónní bestsellery, zanikla spousta skvostů trvalejší hodnoty; a na ty se zaměřuje Gnóm!.

Autoři těchto knih splňují nároky kladené na „krásnou“ nebo „opravdovou“ literaturu, ale zároveň nepíšou realisticky.

3. Podle čeho knihy (a autory) vybíráte?

Dobrá otázka. V době přehlcené informacemi je důležité umět si vybrat. Na světě jsou už mraky knih, ale obrovská část jich každoročně vznikne z nižších pohnutek, pro peníze, pro slávu, z marnivosti… Také existuje obrovské množství autorů, kteří se snaží psát „nějak“ nebo „jako někdo“ – jen autorů, kteří se zhlédli třeba v Tolkienovi a chtěli by vytvořit něco jako on, je ve fantastice nesmírné množství, někteří jsou výborní, jiní mizerní, ale všichni jedou po té samé dálnici. Kromě toho existuje velké množství populárních knih, které jsou nekvalitní, ale široká veřejnost to nepozná, protože široká veřejnost toho dnes pozná jaksi čím dál míň, viz politika.

Trvalo mi asi čtyřicet let, než jsem si vypěstoval „tykadla“ (znáte tu historku o pánovi, co se jednou probudil jako brouk?), kterými rozlišuju zajímavé knihy od nezajímavých. Jak přesně to funguje, nevím, ale pokud vám můj výběr přijde dobrý, tak moje superschopnost funguje i pro vás. Nic víc to neznamená.

4. Proč u vás dělá všechno jeden člověk?

Krátká odpověď: Málo tu platěj, tak tu nikdo nechce dělat.

 

Středně dlouhá odpověď: Majitel je narcis, co jiného jste si mysleli. Je přesvědčenej, že má vizi, takoví jsou nejhorší.

 

Zbytečně dlouhá odpověď: Nedělám všechno sám, neobešel bych se bez lidí, kteří mě korigujou a dávají mi pohlavky. Ale jestli chcete vědět, jak k tomu došlo, tak za prvé to byl pokus živit se něčím, co mě bude bavit. To je asi to, co zkoušíme pořád všichni. V podstatě nás k tomu žene holá existenční nutnost kombinovaná s potřebou se nezbláznit. Já jsem měl tu výhodu, že se odmalička orientuju trochu výtvarně a trochu literárně, takže jsem si říkal, že kdybych v nakladatelství zastal víc profesí naráz, mohl bych ušetřit. To se mi trochu daří.

Za druhé se mi to otevřelo jako možnost. V určité fázi života jsem si najednou uvědomil, že umím vysázet knihu i přeložit knihu a že existují knihy, které zatím nikdo česky nevydal. Kromě toho jsem měl představu o tom, jak by mělo moje nakladatelství vypadat, a zdálo se mi, že takové ještě na trhu není. A měl jsem zrovna trochu peněz. Chybělo už jen dodat si drzosti.

5. Je to pro vás jen koníček?

Ano i ne. Malí nakladatelé provozují svá nakladatelství z nutnosti skoro vždycky jako hobby, zatímco na složenky si vydělávají často úplně jinak. Pro mě to není přímo „zábava“, ale spíš „volná tvorba“ – snažím se živit prakticky ve stejném oboru – překládáním beletrie a sázením tiskovin. Takže Gnóm! zatím nemůžu považovat za práci, která by mě živila, ale jenom jako na hobby se na něj taky nedívám.

6. Kdy vyjde kniha XY autora YZ?

Jak plyne z otázky 4, záleží to vážně jen na jednom člověku. Kdyby, blbec jeden, nepsal tyhlety FAQ nebo netlachal na Facebooku a radši šel překládat, mohla by kniha XY autora YZ vyjít o něco dřív, než vyjde takhle.

7. Nemohli byste vydávat knihy rychleji?

Návratnost financí je u knih hrozně zdlouhavá záležitost. Vrazíte do každé knihy několik desítek tisíc, a během prvních dvou měsíců, kdy je kniha novinkou, se vám vrátí tak třicet procent. Zbytek dostáváte po tisícikorunách měsíčně mnoho let. Až bude celý náklad každé nové knihy okamžitě rozebraný (v ideálním případě prodejem z tohoto e-shopu), půjde i výroba rychleji.

8. Je těžké vydávat knihy?

Krátká odpověď: Jak pro koho.

 

Dlouhá odpověď: Jak pro koho. Všichni nakladatelé čelí tomu, že přes polovinu ceny knihy dají distribuci (viz následující otázka), tedy kromě obřích nakladatelských domů, které ty distribuční sítě samy vlastní.

Všichni nakladatelé stojí před problémem, jak vůbec na svou produkci upozornit a jak přimět dost lidí, aby si právě jejich knihu koupili. Tedy kromě těch nakladatelů, kteří mají dost peněz na masivní reklamu a/nebo nějakým způsobem proniknou do masmédií, zejména do televize.

Vysoká prodejnost knihy je totiž často důsledkem toho, že její autor je známý z televize, a přitom to vůbec nemusí být spisovatel, ale třeba novinář, kuchař, vrah, cestovatel, známý zpěvák, manželka známého zpěváka a tak podobně. Z toho plyne, že je těžké vyrábět knihy, pokud je jejich autorem obyčejný spisovatel, kterého si zatím televize ani film nevšimly. Takové knihy se prodávají, a tedy i vydávají, vůbec nejhůř. Spisovatelé si totiž úplně všechno vymýšlejí, to ví každý.

9. Proč jsou knihy tak drahé?

První část nákladů na překladovou knihu spočívá v její výrobě: vybrat ji, koupit práva, přeložit ji, nechat zredigovat, vymyslet obálku, vytisknout ji. Dejme tomu, že to celé stálo sto tisíc. Ale vytištěná kniha se ještě musí prodat v co největším množství, a tak je nutno ji dostat do co nejvíce knihkupectví, protože lidé chodí hlavně tam. Distribuční a knihkupecká síť si však nekompromisně žádá více než 50 % z ceny knihy pro sebe. To je ta druhá část nákladů.

Takže cena knihy je nastavená tak, aby nakladatel zaplatil vstupní náklady a měl aspoň minimální zisk ne z ceny knihy, ale už z poloviny její ceny. To také vysvětluje, proč vám nakladatel může prodat knihu levněji nebo proč různí vykukové, kteří se ke knize dostanou přes distribuční síť, mohou srazit její cenu o 30 % a ještě na tom vydělat.

Ale buďme optimisty: po jakékoli celosvětové katastrofě, až zaniknou úžasné stroje a přístroje, které dnes každý umí používat, ale nikdo vyrobit, budou knihy nejméně tisíckrát dražší než teď. Budou se psát inkoustem na kůži oslů, kteří dnes všude kolem vesele hýkají, a vaše sbírka knih bude mít neuvěřitelnou hodnotu, pokud není sbírkou vyložených kravin.

10. Hergot, máte z toho vůbec peníze?

Krátká odpověď: Trochu.

 

Dlouhá odpověď: Podívejte, člověk může vydělat spoustu peněz, jenom když draho prodá, co levně vyrobil. To se dá dělat i s knihami, a taky se to dělá. To koupíte tisíc počítačů a najmete tisíc opic, aby vám čtrnáct dnů bušily do klávesnice, pak to týden kompilujete, třídíte, proškrtáváte, týden to tisknete a vydáte jako poslední skvělou novinku. To opakujete každý měsíc. Ale tohle já dělat nechci. Snažím se o co nejnižší míru entropie a vybírám si autory, kteří se snaží o totéž. Proces zrání stojí čas. Jak jsem finančně úspěšný, se můžete podívat tady.

Ale teď jedna otázka pro vás: Máte nějaké peníze z toho, že se staráte o své děti? — Ne? A proč to teda děláte?

A další, navazující otázka: Máme knihy – a kulturu obecně – považovat spíš za byznys, nebo spíš za něco podobného výchově dětí?

11. Proč nevydáváte české autory?

Existuje asi nějaký důvod, proč kapely jako The Beatles, The Rolling Stones, Jethro Tull, Genesis, King Crimson, Led Zeppelin, Deep Purple, The Cure, The Police, Pixies, Nirvana a stovky dalších nevznikly v českých zemích a proč anglicky mluvící země ovládají hudební svět i teď. Kamarád muzikant mě poučil, že důvodem toho, proč kdejaká provinční kapela z USA zní tak skvěle (příklad z posledních let: The Dead South, ti začínali fakt v Zapadákově), je do značné míry přesnost; týká se to tak malých časových intervalů, že si je laik ani neuvědomí, ale rozdíl ve výsledném soundu podprahově vnímá. Nebo, z jiné strany, obyvatelé USA jako celek mají takový genetický mix a takovou hudební tradici, že tam skoro každý, kdo vezme do ruky kytaru, hraje jako pámbu.

I české země mají dlouhou tradici: tradici vybíjení a vyhánění vlastních elit – po roce 1939, po roce 1948, po roce 1968… no a od roku 1989 mnozí utekli, aby se tu na to nemuseli dívat. Náš genetický mix na tom prostě moc dobře není, protože ti nejodvážnější a nejtvořivější z nás byli systematicky odstraňováni. A proto se tu pořád tak hezky topíme ve sračkách a proto nám pořád vládne Král Blbec.

Obávám se, že podobně jako v hudbě jsme na tom i v literatuře. Speciálně ve fantastice je vzhlížení k anglosaské tvorbě zjevné, ale bohužel pojmenovat postavy anglickými jmény a povrchně napodobit něčí styl nestačí.

Budu velmi rád vydávat české autory fantastiky, pokud budou sedmkrát nominováni na Nobelovu cenu za literaturu jako poslední velký český scifista-literát Karel Čapek. Nebo pokud budou ve fantastice natolik původní a k sobě poctiví, jako je v soudobé realistické próze třeba Jiří Hájíček. V současné době u nás vidím jen asi čtyři autory, kteří píšou fantastiku hodnou označení „krásná literatura“, a ty už vydává někdo jiný. Ti ostatní jsou jen zruční nebo méně zruční autoři oddychových žánrových textů, a to mě jako nakladatele moc nezajímá, i když jako fanoušek žánru jim fandím.